Tak jednou pro vždy – jsou 2.
Jak to? Je jich přeci víc!
Jak se to vezme.
Musíme rozlišit čas slovesa a gramatický čas.
Tvary sloves jsou následující:
to speak – infinitiv
speak – přítomný čas
spoke – minulý čas
spoken – příčestí minulé
speaking – příčestí přítomné
Gramatických časů – tenses – je hodně.
A co průběhový a předpřítomný?
Průběh není ve skutečnosti čas, ale takzvaný ‚progressive aspect‚.
Stejně tak všechny před- časy mají ‚perfect aspect‚.
Podívejme se na anglické názvy časů. Zjistíme, že se tu opakuje opravdu pouze present / past.
Present simple
Present continuous / progressive
Present perfect simple
Present perfect continuous / progressive
Past simple
Past continuous / progressive
Past perfect simple
Past perfect continuous / progressive
A co budoucí čas?
Budoucí čas slovesa neexistuje. Máme způsoby jak budoucnost vyjádřit.
Tvar slovesa ovšem není budoucí.
I will clean it.
(will je modální sloveso v přítomném čase; clean je bare infinitive)
I’m going to clean it.
(vazba be going to + bare infinitive; nic z toho není budoucí tvar slovesa)
I’m meeting her tonight
(přítomný průběhový pro arranged future)
My plane take off at 5.
(přítomný prostý pro jízdní řády)
I’m about to leave
(frázové sloveso BE ABOUT TO)
Could you come and help me?
(zdvořilá žádost, sloveso je dokonce v minulém čase; i přesto chápeme, že se jedná o budoucnost)
Kdy všude angličtina používá minulý čas se dočtete v článku o minulém čase.
SHRNUTÍ:
Časy má angličtina 2 (slovy DVA).
Gramatických časů má mnohem více a jejich počet není podle mě vůbec důležitý.
Důležité jsou různé vazby, minulá modální slovesa apod., které nám pomáhají přesněji vyjádřit naši myšlenku.
Pouze gramatické časy nás nespasí.
